南铁调整列车运行图 南宁至中山珠海有直达动车
| Svaty Jeronym ze Strydonu | |
|---|---|
| U?itel církve | |
 Svaty Jeronym (malba: Jacques Blanchard) | |
| Církev | ?ímskokatolická |
| Vykonávané ú?ady a funkce | |
| Zastávané ú?ady | |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Sophronius Eusebius Hieronymus (Hieronymus ze Stridonu) |
| Datum narození | 345 |
| Místo narození | Stridon nebo Dalmácie |
| Datum úmrtí | 30. zá?í 420 (ve věku 74–75 let) |
| Místo úmrtí | Betlém |
| Místo poh?bení | Bazilika Panny Marie Sně?né, ?ím |
| Povolání | p?ekladatel, teolog |
| Alma mater | Katechetická ?kola v Alexandrii |
| Vyznamné dílo | Vulgata De Viris Illustribus Chronicon |
| Svato?e?ení | |
| Svátek | 15. ?ervna vychodní církve 30. zá?í západní církve |
| Uctíván církvemi | ?ímskokatolická církev; pravoslaví; vychodní pravoslavné spole?enství; anglikánské církve; Lutheráni; Starokatolická církev |
| Atributy | kardinálsky klobouk, lev, psací pult, kniha, lebka |
| Patron | Dalmácie, Lyonu, teolog?, iberského ?ádu jeronymit?, u?enc?, archeolog?, student?, ?ák?, p?ekladatel?, univerzit, vědeckych spolk?, asket?, proti o?ním nemocem |
| Místo úcty | Klá?ter jeronymit? Lisabon |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Svaty Jeronym, p?vodním jménem Sophronius Eusebius Hieronymus, také Hieronymus ze Stridonu (cca 342–347, Stridon, (nyní Mezimu?ská ?upa, Chorvatsko) – 30. zá?í 420, Betlém (Izrael)), byl k?es?ansky spisovatel, jeden z církevních Otc? a u?itel? církve, teolog a autor Vulgáty, latinského p?ekladu bible. Katolická církev jej ?adí vedle sv. Ambro?e, sv. Augustina a sv. ?eho?e Velikého mezi ?ty?i velké západní církevní Otce.
?ivot
[editovat | editovat zdroj]
Rodi?e poslali Jeronyma ji? v nízkém věku do ?íma, kde se vzdělával u věhlasného gramatika Aelia Donata v gramatice, rétorice a filosofii. Asi v devatenácti letech byl pok?těn. Brzy nato se z?ekl světské dráhy a oddal se askezi a studiu.[1] Po pobytech v Trevíru a Aquileji se v letech 373–374 vydal na pou? na Vychod, ale kv?li zdravotním problém?m nedo?el dál ne? do Antiochie, kde stejně jako v ?ímě neodolal intelektuálním podnět?m, které mu město nabízelo – nau?il se p?edev?ím ?ecky a hebrejsky.[2] Ve svych listech se zmínil o svém snu, v něm? byl p?edvolán p?ed soudnou stolici a byl obviněn z ciceronství, a? se hájil, ?e je k?es?anem. Trestem mu bylo bi?ování a pal?ivé vy?itky svědomí. Nakonec p?ísahal, ?e vezme-li kdy znovu do rukou světské knihy, tak Pána zap?el. Od té doby pry ?etl jen bo?ská písma.[3] V roce 379 se nechal vysvětit na kněze. Nakonec studoval v Konstantinopoli u jednoho z tzv. Velkych kappadockych Otc?, Grégoria z Nazianzu.
Jeronym se v?dy cítil nejlépe ve světě vědění. Navzdory svému snu nikdy nezavrhl pohanské klasiky, ale pod?ídil je svym teologickym zájm?m. V letech 382–385 byl Jeronym sekretá?em pape?e Damasa I.[4]; v tomto období se pastora?ně nejvíce věnoval ?enám z vy??í ?ímské spole?nosti – zachovalo se nám mno?ství list?, jejich? pomocí se sna?il vést mj. svatou Marcelu, Leu, Fabiolu, Paulu a její dceru Eustochii. Kv?li na??ením ze sexuálního vztahu s těmito ?enami se Jeronym dostal do sporu s ?ímskym klérem. Poté, co jedna z jeho ?a?ek zem?ela, patrně v d?sledku mentální anorexie kv?li vytrvalym p?st?m, byl Jeronym obviněn z toho, ?e ji p?inutil k sebevra?dě vyhladověním.[zdroj?] A?koli mu nebylo nic dokázáno, tak dal?í pobyt v ?ímě se pro něj stal nemo?nym. Po úmrtí svého mecená?e Damasa byl Jeronym z města vypovězen a uchylil se do Betléma, kde roku 386 zalo?il spolu se svymi dvěma ?a?kami, sv. Pavlou ?ímskou a její dcerou sv. Eustochií, klá?ter a konvent, kde z?stal a? do své smrti roku 420.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeronym je znám p?edev?ím jako autor vět?iny textu Vulgaty, p?ekladu bible do pozdně starověké vulgární latiny (lidové latiny). Vulgata nahradila star?í latinské p?eklady ozna?ované jako Vetus Latina, byla nejvyznamněj?ím p?ekladem bible na Západě po celou dobu st?edověku a je dodnes pou?ívaná v revidované podobě zvané Neovulgata. Stary zákon p?ekládal Jeronym p?ímo z hebrej?tiny s vyjimkou ?alm?, které p?ekládal celkem nat?ikrát a nakonec se nejvíce ujal jeho p?eklad podle Septuaginty (?eckého p?ekladu). Jeronym byl z?ejmě nejtalentovaněj?ím znalcem jazyk? v k?es?anském prost?edí 4.–5. století a byl jedinym z církevních Otc?, ktery vyborně ovládal hebrej?tinu a ktery rovně? vyvy?oval starozákonní originál, kterému p?ipisoval nezprost?edkovanou inspirovanost Bohem, nad tehdy dostupnou Septuagintu.[5][6]
Kromě Jeronymova biblického p?ekladu se dochovaly i jeho biblické komentá?e a teologické kontroverze, historické texty a dal?í p?eklady. Rád psal a jeho biblické komentá?e a duchovní listy zprost?edkovaly k?es?anskému Západu ?eckou exegezi (zejména órigena) a askezi vychodního mni?ství.
Povaha
[editovat | editovat zdroj]Jeronym byl velmi komplikované povahy a ?asto se rozcházel s lidmi, kte?í se kolem něj vyskytovali.[7] Měl úzkostnou a hádavou povahu, z toho plynoucí osobní problémy a strach z pronásledování – ?asto úto?il na Pelagia, Ioviana a dal?í.[8] Horlivě bránil ortodoxní nauku, ale tím se stával nebezpe?nym pro sebe i své nejbli??í okolí. ?asto se tedy musel stěhovat. Jak se jeho teologie vyvíjela, tak se rozcházel i se svymi vzory – nap?íklad s órigénem, kterého p?elo?il, ale později jej kritizoval.[7] Obraňoval presbytery p?ed ambiciózními jáhny, tak?e m??eme usuzovat, ?e byl do jisté míry konzervativní.[9] Vyvy?oval ideál panenství a mni?ství, kde?to man?elství zatracoval.[10][11] Navzdory svym neduh?m, nebo mo?ná právě díky nim, byl o to vět?ím a zapáleněj?ím, by? po vět?inu ?asu do sebe uzav?enym u?encem, jedním z největ?ích v historii církve, a jako takovy je v ní p?ipomínán.[12]
Některá ?eská vydání Jeronymovych děl
[editovat | editovat zdroj]- Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a u?itele církve), p?el. L. St?í?, Vy?kov: Antonín Ludvík St?í?, 1917
- Legendy o poustevnících – Vitae eremitarum (O sv. Pavlovi, prvním poustevníkovi. Jak mnich Malchus upadl do zajetí. ?ivot sv. Hilariona), p?el. J. ?ubrt, Praha: Oikúmené, 2002, ISBN 80-7298-050-5.
- Eusebia Sofronia Hieronyma, kněze Stridoňana, O ustavi?ném panenství blahoslavené Panny Marie proti Helvidiovi kniha jedna. P?elo?il a vylo?il Franti?ek Bauer. Praha 1877
- Vybor z dopis?, latinsko-?eské vydání, p?el. J. ?ubrt, Praha: Oikúmené, 2006, ISBN 80-7298-156-0.
- Dějiny k?es?anského písemnictví. De viris illustribus, latinsko-?eské vydání, p?eklad a komentá? Martin C. Putna a Jan M. Heller, Praha: Herrmann & synové, 2010, ISBN 978-80-87054-22-2.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Lane, Tony: Dějiny k?es?anského my?lení. Praha: Návrat dom? 1996, s. 44.
- ↑ a b Lane, Tony. Dějiny k?es?anského my?lení. Praha: Návrat dom? 1996, s. 45.
- ↑ "List 22:30" in: Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a u?itele církve), p?el. L. St?í?, Vy?kov: Antonín Ludvík St?í?, 1917.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané k?es?anství: po?átky a vyvoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 144.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané k?es?anství: po?átky a vyvoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 80.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané k?es?anství: po?átky a vyvoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 86.
- ↑ a b Lane, Tony. Dějiny k?es?anského my?lení. Praha: Návrat dom? 1996, s. 46.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané k?es?anství: po?átky a vyvoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 15.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané k?es?anství: po?átky a vyvoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 103.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané k?es?anství: po?átky a vyvoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 242.
- ↑ "List 22:19, 20" in Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a u?itele církve), p?el. L. St?í?, Vy?kov: Antonín Ludvík St?í?, 1917.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané k?es?anství: po?átky a vyvoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 273.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ?R, jejich? autorem nebo tématem je Svaty Jeronym
- BI?, Milo?. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 574–579.
- HAZLETT, Ian. Rané k?es?anství: Po?átky a vyvoj církve do roku 600. Brno: CDK, 2009.
- HORYNA, B?etislav; PAVLINCOVá, Helena. Judaismus, k?es?anství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003.
- LANE, Tony. Dějiny k?es?anského my?lení. Praha: Návrat dom?, 1996.
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatymi. 2. vyd. Kostelní Vyd?í: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- SLEPI?KA, Martin. K nejstar?í ikonografii sv. Jeronyma na ?eskych památkách doby posledních P?emyslovc? a jejím pramen?m. Acta historica neosoliensa. Vedecky ?asopis pre historické vedy. 2019, ro?. 22, ?. 1, s. 60–77. Dostupné online.
- SLEPI?KA, Martin. Kult sv. Jeronyma v ?eskych zemích v období st?edověku. Kultúrne dejiny. 2019, ro?. 10, ?. 2, s. 176–196. Dostupné online.
- SLEPI?KA, Martin. úcta k svatému Jeronymovi v ?eském st?edověku. K 1600. vyro?í smrti církevního otce svatého Jeronyma. Ostrava: Repronis, 2021. 235 s. Dostupné online.
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Svaty Jeronym na Wikimedia Commons
Osoba Jeronym ve Wikicitátech- KITZLER, Petr. Jeronym (Eusebius Sofronius Hieronymus). In: iLiteratura.cz, 2025-08-14.
