宝马5系bo音响GT 6系7系X5升降BO中置带盖板原装 BO全

Sebevra?da
Sebevra?da od édouarda Maneta, 1877–1881
Klasifikace
MKN-10	X60 a X84
MeSH	F01.145.126.980.875
Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

První pomoc osobě pokou?ející se o sebevra?du pod?íznutím ?il během ?kolení vodních záchraná?? ?ervenym k?í?em (v rámci vycviku je fixována druhá zdravá ruka)

百度 在游戏中，他们通力合作努力在小岛上求生，从邪教中拯救萨姆，并最终平安归来。

Sebevra?da (latinsky suicidium) je ?in, kterym ?lověk úmyslně zap?í?iní vlastní smrt. ?Z psychologického hlediska je sebevra?da agresí obrácenou proti sobě. Lze si v?ak p?edstavit i jiné psychologické mechanismy v?etně projevu zoufalství, existenciální tísně a neschopnosti dál ?ít.“ P?í?inou m??e byt deprese, bipolární porucha, schizofrenie, alkoholismus, narkomanie aj. Svou roli nez?ídka hrají i stresové faktory, jako jsou nap?íklad finan?ní potí?e nebo problémy s mezilidskymi vztahy. Snaha zabránit sebevra?dám se odrá?í v omezení p?ístupu ke st?elnym zbraním, v lé?bě du?evních nemocí, v psychoterapii, v terapii p?i zneu?ívání návykovych látek i zlep?ování ekonomického rozvoje.

Nejbě?něj?í zp?soby sebevra?dy se v r?znych zemích li?í a ?áste?ně souvisejí s dostupností prost?edk? k jejímu provedení. Mezi ?asté formy pat?í obě?ení, otrava pesticidy a pou?ití st?elné zbraně. Na následky sebevra?dy ka?doro?ně zem?e p?ibli?ně 800 000 a? 1 000 000 osob, co? celosvětově ?iní sebevra?du desátou hlavní p?í?inou úmrtí. Mezi sebevrahy je více mu?? ne? ?en, p?i?em? u mu?? je pravděpodobnost, ?e se zabijí, t?ikrát a? ?ty?ikrát vět?í ne? u ?en. Ka?dy rok dojde p?ibli?ně k 10 a? 20 milión?m neúspě?nych pokus? o sebevra?du; ty jsou ?astěji zaznamenány u mlad?ích osob a u ?en.

Názory na sebevra?du byly v?dy ovlivňovány ?ir?ími existen?ními tématy, jako jsou nábo?enství, ?est a smysl ?ivota. Abrahámovská nábo?enství sebevra?du tradi?ně pova?ují za urá?ku Boha, nebo? vyznávají posvátnost ?ivota. Během samurajské éry v Japonsku byl rituál seppuku uznáván jako prost?edek od?inění selhání nebo forma protestu. Satí, nyní nezákonny hinduisticky poh?ební ob?ad, o?ekával od vdovy sebeupálení na man?elově poh?ební hranici, a? u? dobrovolně nebo pod nátlakem ze strany rodiny a spole?nosti.

Zatímco d?íve byly sebevra?da i pokus o ni trestně posti?itelné, ve vět?ině západních zemí tomu tak ji? není. Ve vět?ině islámskych zemí v?ak z?stává tento zp?sob odchodu ze ?ivota trestnym ?inem. Ve 20. a 21. století byla sebevra?da formou sebeupálení prost?edkem protestu, zatímco Kamikaze a sebevra?edné bombové útoky byly vyu?ívány jako forma vojenské nebo teroristické taktiky.

Definice

Sebevra?da, ozna?ovaná rovně? jako dokonaná sebevra?da, je ?akt odnětí si vlastního ?ivota“. Pokus o sebevra?du nebo sebevra?edné chování bez fatálních následk? jsou pak charakterizovány jako sebepo?kození motivované touhou ukon?it vlastní ?ivot, které v?ak nemá za následek smrt. Asistovaná sebevra?da je typ sebevra?dy, kdy jednotlivec nep?ímo pomáhá druhému ?lověku p?ivodit si smrt, a to poskytnutím rady nebo prost?edk? k jejímu spáchání. Tím se asistovaná sebevra?da li?í od eutanazie, p?i ní? druhá osoba hraje mnohem aktivněj?í roli. Sebevra?edné my?lenky jsou my?lenky na ukon?ení vlastního ?ivota.

Ozna?ení

Slovo sebevra?da je spojením zvratného zájmena a slova vrah/vra?da (má základ v praslovanském vyrazu vorgъ – nep?ítel; v ?e?tině do?lo k posunu vyznamu). Pro ozna?ení vykonání sebevra?dy je v ?e?tině ustálené slovní spojení ?spáchat sebevra?du“. Slovo spáchat se p?itom v ?e?tině pojí s negativními jevy (spáchat zlo?in, spáchat h?ích). To souvisí také s vlivem k?es?anského nábo?enství, které tento skutek pova?uje za tě?ky h?ích, sebevrah?m byl v minulosti dokonce odep?en k?es?ansky poh?eb. P?itom toto spojení se za?alo pou?ívat a? v 19. století. D?ívěj?í prameny, pokud takovy jev popisují, volí p?ímá slova jako ?nalehl na me?“ ?i ?oběsil se“. V 19. století se pou?ívaly také pojmy samovrah, samovra?da a také básnické pojmy samobijstvo, samobojstvo.

Pro sebevra?du se pou?ívají i r?zné eufemismy, nap?. dobrovolny odchod ze ?ivota, vzít si ?ivot. Psycholog Pavel ?í?an ve své knize Agresivita a ?ikana mezi dětmi pou?ívá pojmenování suicidium, které p?ekládá jako sebezabití. P?ipojuje k němu poznámku: ?Záměrně neu?ívám slova ?sebevra?da“, které má odsuzující akcent; ten není u některych suicidií na místě.“ V ?eském p?ekladu knihy rakouského esejisty a obhájce sebevra?dy Jeana Améryho Vztáhnout na sebe ruku se pro sebevra?du navrhuje termín dobrovolná smrt, pro ?lověka, ktery se k sebevra?dě chystá, ozna?ení suicidér a pro obě? dokonané sebevra?dy ozna?ení suicidant.

Rizikové faktory

Okolnosti zvy?ující pravděpodobnost sebevra?dy v 16 americkych státech v roce 2008.

Mezi faktory, které ovlivňují riziko sebevra?dy, pat?í genetická dispozice, psychiatrické poruchy, narkomanie, r?zné psychické stavy, kulturní, rodinné a spole?enské situace a genetika. Du?evní onemocnění a zneu?ívání návykovych látek jsou ?asto soubě?nymi jevy. Mezi dal?í rizikové faktory pat?í p?edchozí pokusy o sebevra?du, snadná dostupnost prost?edk? k jejímu spáchání, p?edchozí sebevra?da v rodině nebo traumatické poranění mozku. P?íkladem je po?et sebevra?d v domácnostech se st?elnymi zbraněmi, ktery je vy??í ne? v domácnostech, které st?elné zbraně nevlastní. Socioekonomické faktory, nap?íklad nezaměstnanost, chudoba, bezdomovectví a diskriminace jsou dal?í skute?nosti, které mohou my?lenky na sebevra?du vyvolat. P?ibli?ně 15–40 % osob zanechává dopis na rozlou?enou. Má se za to, ?e genetika stojí za p?ibli?ně 38 % a? 55 % p?ípad? sebevra?edného chování. Vále?ní veteráni jsou ohro?eni vy??ím rizikem sebevra?dy ?áste?ně i v d?sledku vy??ího po?tu p?ípad? du?evních onemocnění a zdravotních problém? souvisejících s válkou.

Genetické dispozice

Vědci p?edpokládají, ?e lidé s abnormální verzí genu SKA2 mohou mít vět?í problémy zastavit p?íliv hormon?, které jejich tělo produkuje v reakci na stres (KAMINSKI 2014) a díky kterym tělo z?stává v negativním rozpolo?ení a zvy?ené p?ipravenosti reagovat na nebezpe?í. Podle experiment? a? u 80% sebevrah? je mo?né pomocí testu p?edvídat hrozící pokus o sebevra?du.

Du?evní poruchy

Du?evní poruchy jsou v okam?iku sebevra?dy ?astym jevem; odhady se pohybují mezi 27 % a více ne? 90 % p?ípad?. U osob p?ijatych na psychiatrické oddělení je do?ivotní riziko dokonané sebevra?dy p?ibli?ně 8,6 %. Celá polovina osob, je? zem?ely v d?sledku sebevra?dy, pravděpodobně trpěla depresí; tato nebo některá z dal?ích afektivních poruch, nap?íklad bipolární porucha, zvy?uje riziko sebevra?dy dvacetinásobně. Mezi dal?í vyznamné p?í?iny sebevra?d pat?í schizofrenie (14 %), poruchy osobnosti (14 %), bipolární porucha a posttraumatická stresová porucha. Na následky sebevra?dy umírá p?ibli?ně 5 % osob se schizofrenií. Poruchy p?íjmu potravy jsou dal?ím onemocněním spojenym s vysokym rizikem sebevra?dy.

Nejvyznamněj?ím prediktivním ukazatelem eventuálního dokonání sebevra?dy jsou p?edchozí sebevra?edné pokusy. P?ibli?ně 20 % sebevra?d p?edchází d?ívěj?í pokus o sebevra?du a z těch, kte?í se o sebevra?du pokusí, ji do roka dokoná 1 % a více ne? 5 % pak sebevra?du spáchá po 10 letech. A?koli sebepo?kozování není pova?ováno za pokus o sebevra?du, sebepo?kozující chování se zvy?enym rizikem sebevra?dy souvisí.

V p?ibli?ně 80 % p?ípad? dokonanych sebevra?d doty?ná osoba nav?tívila léka?e během roku p?edcházejícího úmrtí; ve 45 % tato náv?těva proběhla v měsíci p?edcházejícím sebevra?dě. Asi 25–40 % osob, které sebevra?du dokonaly, v p?edchozím roce kontaktovalo slu?by pé?e o du?evní zdraví.

U?ívání návykovych látek

Obraz ?Cesta opilce“ z roku 1846 znázorňuje, jak m??e alkoholismus vést a? k sebevra?dě

Zneu?ívání návykovych látek je druhym nejbě?něj?ím rizikovym faktorem sebevra?dy po depresi a bipolární poru?e. Se sebevra?dami souvisí jak chronické zneu?ívání látek, tak akutní intoxikace. V kombinaci s osobním zármutkem, nap?íklad z d?vodu úmrtí blízké osoby, se riziko je?tě dále zvy?uje. Zneu?ívání látek je také spojováno s poruchami du?evního zdraví.

Vět?ina osob je v okam?iku spáchání sebevra?dy pod vlivem sedativně-hypnotickych látek (jako je nap?íklad alkohol nebo benzodiazepiny); alkoholismus hraje roli u 15 % a? 61 % p?ípad?. V zemích s vysokou spot?ebou alkoholu a vy??í hustotou míst, kde se alkohol rozlévá, je rovně? vy??í po?et sebevra?d, p?i?em? tato souvislost se vztahuje zejména na konzumaci destilovanych alkoholickych nápoj?, nikoli na konzumaci alkoholu obecně. P?ibli?ně 2,2–3,4 % osob lé?enych z alkoholismu v ur?itém okam?iku ?ivota umírá na následky sebevra?dy. Alkoholici, kte?í se pokou?ejí spáchat sebevra?du, jsou obvykle mu?i star?ího věku, kte?í se o ni ji? d?íve pokusili. Ke 3 a? 35 % p?ípad? úmrtí osob u?ívajících heroin dochází v d?sledku sebevra?dy (p?ibli?ně ?trnáctinásobek po?tu úmrtí osob, které tuto drogu neu?ívají).

U?ívání kokainu a metamfetamin? se sebevra?dou velmi úzce souvisí. U osob u?ívajících kokain je riziko nejvy??í během abstinen?ní fáze. Osoby u?ívající inhalanty jsou rovně? vystaveny zna?nému riziku sebevra?dy – v ur?itém okam?iku ?ivota se o ni pokusí p?ibli?ně 20 % a více ne? 65 % o ní uva?uje. Kou?ení cigaret je s rizikem sebevra?dy rovně? spojováno. Pro tuto souvislost existuje jen málo d?kaz?, byly v?ak vysloveny hypotézy, ?e ti, kte?í mají p?edpoklad ke kou?ení, mají rovně? p?edpoklady k sebevra?dě, ?e kou?ení zp?sobuje zdravotní problémy, které lidi následně vedou k my?lenkám na ukon?ení ?ivota, a ?e kou?ení má vliv na chemické pochody v mozku, které jsou p?í?inou sebevra?ednych sklon?.Konopí v?ak podle v?eho toto riziko nijak nezvy?uje.

Gamblerství

Gamble?i (patologi?tí hrá?i) jsou v porovnání s bě?nou populací spojováni s ?astěj?ími my?lenkami na sebevra?du a pokusy o ni. O sebevra?du se pokusí 12 a? 24 % patologickych hrá??. Po?et sebevra?d jejich ?ivotních partner? je t?ikrát vy??í ne? u bě?né populace. Mezi dal?í faktory, které u gambler? riziko sebevra?dy zvy?ují, pat?í du?evní nemoci, alkohol a u?ívání drog.

Nemoci

Mezi sebevra?edností (suicidalitou) a zdravotními problémy existuje jistá souvislost; ke zmíněnym zdravotním potí?ím mimo jiné pat?í chronická bolest, traumatické poranění mozku, rakovina, hemodialyza, HIV nebo systémovy lupus erythematodes. Diagnóza rakoviny riziko následné sebevra?dy p?ibli?ně zdvojnásobuje. Zvy?ená sebevra?ednost p?etrvává i po vypo?ádání se s depresivním onemocněním nebo závislostí na alkoholu. U osob s více ne? jedním onemocněním je riziko obzvlá?tě vysoké. V Japonsku jsou zdravotní problémy uváděny jako hlavní d?vod sebevra?dy.

Poruchy spánku, nap?íklad nespavost a spánková apnoe, jsou u deprese a sebevra?dy dal?ími rizikovymi faktory. V některych p?ípadech mohou byt poruchy spánku rizikovym ?initelem nezávislym na depresi. Symptomy podobnymi afektivním poruchám se m??e projevovat celá ?ada dal?ích onemocnění, mezi ně? pat?í nap?. hypotyreóza, Alzheimerova choroba, nádory mozku, systémovy lupus erythematodes a ne?ádoucí vedlej?í ú?inky ?ady lék? (nap?íklad beta blokátor? a steroid?).

Psychosociální stavy

Riziko sebevra?dy zvy?uje ?ada psychosociálních stav?. Pat?í mezi ně pocit beznaděje, ztráta radosti ze ?ivota, deprese a úzkostlivost. Roli hraje rovně? sní?ená schopnost ?e?it problémy, ztráta d?ívěj?ích schopností a sní?ená kontrola impulzivního chování. U star?ích osob je vyznamnym faktorem vnímání sebe sama jako p?ítě?e pro ostatní.

Riziko zvy?ují také nedávné stresující ?ivotní situace, nap?íklad ztráta ?lena rodiny nebo p?ítele, ztráta zaměstnání, spole?enská izolace (nap?. osaměly ?ivot). Vy??ímu riziku jsou vystaveni i ti, kte?í nikdy nevstoupili do man?elského svazku. Riziko sebevra?dy m??e sní?it aktivní víra ?lověka. To je p?i?ítáno negativnímu postoji, ktery k sebevra?dě mnohá nábo?enství zaujímají, a vět?í vztahové pospolitosti, kterou nábo?enství m??e poskytovat. U muslim?, stejně jako jinych skupin vě?ících, byl prokázán ni??í po?et sebevra?d.

Někte?í lidé mohou sebevra?du spáchat jako únik p?ed ?ikanou ?i p?edsudky. Sexuální zneu?ívání v dětství a ?as stráveny v pěstounské pé?i jsou rovně? dal?ími z rizikovych faktor?. Má se za to, ?e sexuální zneu?ívání k celkovému riziku p?ispívá a? z 20 %.

Vyvojová psychologie vysvětluje sebevra?du tak, ?e m??e zlep?ovat inkluzivní zdatnost. Osoba, která páchá sebevra?du, ji? nem??e mít více dětí a tím, ?e z?stává na?ivu, od?erpává zdroje a prost?edky, které by mohlo vyu?ívat její p?íbuzenstvo. Námitkou je, ?e smrt zdravych dospělych jedinc? reproduk?ní schopnost pravděpodobně nijak nezvy?í. Adaptace na velmi odli?né p?vodní prost?edí m??e byt v tom sou?asném kontraproduktivní.

S rizikem sebevra?dy souvisí také chudoba. Relativní chudoba jedince, je? se v porovnání s jeho okolím zvy?uje, p?ispívá k r?stu rizika sebevra?dy. Od roku 1997 spáchalo v Indii sebevra?du p?es 200 000 rolník?, a to ?áste?ně kv?li problém?m s dluhy. V ?íně je sebevra?da t?ikrát pravděpodobněj?í ve venkovskych regionech ne? ve městech, a to ?áste?ně z d?vodu finan?ních obtí?í v těchto oblastech země.

Média

D?le?itou roli v problematice sebevra?d hrají média, v?etně internetu. Zp?sob, jakym sebevra?du prezentují, m??e mít v d?sledku velkého mno?ství zpráv, prominentně a opakovaně uváděnych a sebevra?du glorifikujících nebo romantizujících, negativní vliv. Je-li uveden podrobny popis toho, jak konkrétními prost?edky sebevra?du spáchat, m??e se ?etnost pou?ití tohoto zp?sobu sebevra?dy nap?í? celou populací zvy?it.

Tento spou?těcí faktor epidemií sebevra?d nebo tzv. inspirovanych sebevra?d je známy jako Werther?v efekt, pojmenovany po protagonistovi Goetheho díla Utrpení mladého Werthera, ktery sebevra?du sám spáchal. Riziko je vy??í u dospívajících, kte?í si mohou smrt romantizovat. Zdá se, ?e zatímco vliv sdělovacích prost?edk? je vyznamny, vliv zábavních prost?edk? nelze jednozna?ně vymezit. Objevily se návrhy, aby protikladem Wertherova efektu byl tzv. Papagen?v efekt, kdy poskytování informací o mechanismech zvládání náro?nych situací m??e mít ochranny efekt. Vyraz je zalo?en na postavě Mozartovy opery Kouzelná flétna, která se ze strachu ze ztráty milované dívky chystá spáchat sebevra?du, dokud mu p?átelé nepomohou. Pokud by média podávala zprávy vhodnym zp?sobem, bylo by mo?no riziko sebevra?d sní?it. Získání podpory ze strany mediálního pr?myslu v?ak m??e byt zejména z dlouhodobého hlediska obtí?né.

Racionální sebevra?da

Racionální sebevra?da je promy?lené a od?vodněné odnětí si vlastního ?ivota, a?koli někte?í se domnívají, ?e sebevra?da není logická nikdy. Akt dobrovolného odchodu ze ?ivota ve prospěch druhych je známy jako altruistická sebevra?da. P?íkladem m??e byt stary ?lověk, ktery sv?j ?ivot ukon?í proto, aby mlad?ím lidem v komunitě zanechal vět?í mno?ství potravy. V některych eskymáckych kulturách je tento krok vnímán jako projev vá?nosti, odvahy nebo moudrosti.

Sebevra?edny útok je politicky ?in, p?i kterém se úto?ník dopou?tí násilí na ostatních, p?i?em? ví, ?e tento krok povede k jeho vlastní smrti. Někte?í sebevra?ední bomboví úto?níci páchají útoky ve snaze o získání titulu mu?edníka. útoky kamikaze byly prováděny jako úkol motivovany vy??ím principem nebo morální povinností. Vra?da a následná sebevra?da je skutek vra?dy do tydne následovany sebevra?dou osoby, která vra?du spáchala. Hromadné sebevra?dy jsou ?asto páchány pod sociálním tlakem, kdy se ?lenové vzdávají své osobní nezávislosti ve prospěch v?dce. Masovou sebevra?du mohou spáchat i pouzí dva lidé – taková sebevra?da se pak nazyvá sebevra?edny pakt.

Za vyjime?nych okolností, kdy je pokra?ování ?ivota chápáno jako nesnesitelné, p?istupují lidé k sebevra?dě jako k prost?edku úniku. Někte?í vězni v nacistickych koncentra?ních táborech volili dobrovolnou smrt tím, ?e se záměrně dotkli elekt?inou napájenych plot?.

Zp?soby provedení sebevra?dy

úmrtnost podle zp?sobu sebevra?dy ve Spojenych státech.

Nej?astěj?í zp?soby provedení sebevra?dy se v r?znych zemích li?í. K těm nejbě?něj?ím pat?í zejména sebevra?da obě?ením, otrávením pesticidy a za pou?ití st?elné zbraně. Má se za to, ?e tyto rozdíly existují ?áste?ně v d?sledku dostupnosti prost?edk? pro spáchání sebevra?dy jistym zp?sobem. Pr?zkum provedeny v 56 zemích ukázal, ?e ve vět?ině z nich je nejbě?něj?í formou sebevra?dy obě?ení, kterému se p?i?ítá 53 % sebevra?d mu?? a 39 % sebevra?d ?en.

30 % sebevra?d na celém světě je spácháno za pou?ití pesticid?. ?etnost vyu?ití tohoto postupu se v?ak zna?ně li?í – od 4 % v Evropě a? po více ne? 50 % v Tichomo?í. Bě?ny je rovně? v Latinské Americe, proto?e pro zemědělské obyvatelstvo je nejp?ístupněj?í. V mnoha zemích stojí p?edávkování léky za p?ibli?ně 60 % sebevra?d ?en a 30 % sebevra?d mu??. Mnoho sebevra?d je neplánovanych a dochází k nim v pr?běhu akutních období rozpolcenosti. úmrtnost se li?í podle pou?itych prost?edk?: st?elné zbraně 80–90 %, utonutí 65–80 %, obě?ení 60–85 %, otrava vyfukovymi plyny 40–60 %, sebevra?edny skok 35–60 %, sebevra?edná otrava oxidem uhelnatym 40–50 %, pesticidy 6–75 %, p?edávkování léky 1,5–4 %. Nejobvyklej?í zp?soby pokusu o sebevra?du se od nej?astěj?ích úspě?nych zp?sob? li?í – a? 85 % pokus? o sebevra?du v rozvinutych zemích souvisí s p?edávkováním léky.

Ve Spojenych státech stojí za 57 % sebevra?d pou?ití st?elné zbraně, p?i?em? tento zp?sob je bě?něj?í spí?e u mu?? ne? u ?en. Dal?ími ?astymi metodami jsou obě?ení u mu?? a otrava u ?en, které spole?ně stojí za p?ibli?ně 40 % sebevra?d v USA. Ve ?vycarsku, kde st?elnou zbraň vlastní témě? ka?dy, dosahují nejvy??ího po?tu sebevra?dy obě?ením. Sebevra?edné skoky jsou obvyklé v Hongkongu a Singapuru, kde stojí za 50 % a 80 % sebevra?d. V ?íně je nej?astěj?ím zp?sobem sebevra?dy poz?ení pesticid?. V Japonsku stále dochází k sebevra?dám vlastnoru?ním pro?íznutím dutiny b?i?ní, známému rovně? jako seppuku nebo harakiri, nejobvyklej?ím zp?sobem je v?ak obě?ení.

Druhy sebevra?d

Plánovaná, bilan?ní

Jde o naplánované rozhodnutí, ?lověk nevidí d?vod, pro? dál setrvávat na světě. Lze dokonce konstatovat, ?e detaily provedení p?ipravuje a plánuje velice pe?livě, někdy a? zálibně. Velmi ?asto ji plánuje v naprostém soukromí. Je velice obtí?né této sebevra?dě zabránit, proto?e bez odborné pomoci touha po klidu a dosa?ení pomyslného ráje p?etrvává a vede k novym p?ípravám. Otázka podílu viny nejbli??ího okolí doty?ného je velmi diskutabilní. Ne ka?dy doká?e odhadnout nebo dokonce vyhodnotit jakékoliv známky ?volání o pomoc“, pokud jsou v?bec rozpoznatelné v poslední fázi p?íprav. Bilan?ní sebevra?dy ?asto páchají vá?ně nemocní lidé.

Impulzivní

Vznikne z náhlého popudu, a to i p?i dlouhodobych depresích, m??e p?sobit velmi náhle. ?ok z momentálního psychického úrazu p?ekryje v?e ostatní a doká?e p?ekryt i pud sebezáchovy. Pokud se poda?í sebevraha zadr?et, roste ?ance na potla?ení této nejjednodu??í zni?ující optiky. Obnoví se pot?eba ?ít nebo alespoň strach z bolesti. Stává se, ?e i impulzivní sebevrah kolem sebe nechá náznaky, kterymi podvědomě volá o pomoc a pozornost okolí.

P?edstíraná

P?edstíraná sebevra?da je velmi oblíbeny nástroj citového vydírání, p?i kterém je obětí jednozna?ně okolí. Sebevrah si zajistí, aby někdo p?i?el a na?el ho. Bolest z po?ezanych zápěstí nebo p?edloktí vnímá optikou velikosti trestu toho, kdo to zavinil – tedy vydírané osoby. ?Bolí mě to proto, ?e jsi byl zly.“

Forma protestu

Jsou známy i p?ípady (neteroristickych) akt? sebevra?dy, které vyjad?ují politické postoje a burcují ve?ejnost. ?asto jsou pak oslavovány jako hrdinské ?iny. Z ?eského prost?edí sem pat?í sebeupálení Jana Palacha a Jana Zajíce v roce 1969 na protest proti okupaci ?eskoslovenska vojsky Var?avské smlouvy, je?tě p?ed nimi tímto zp?sobem protestoval proti okupaci ?eskoslovenska polsky ú?etní Ryszard Siwiec. Sebeupálením protestoval také v roce 1963 buddhisticky mnich Thich Quang Duc v Saigonu (Ji?ní Vietnam) a Norman Morrison ve Spojenych státech proti válce ve Vietnamu. Ke smrti m??e vést také protestní hladovka, co? málem postihlo Mahátmu Gándhího, ktery se sna?il zabránit boj?m mezi hinduisty a muslimy.

Sebezabití

úmrtí vlastním p?i?iněním, ale bez p?edchozího úmyslu, náhodou (opilec se smrtelně poraní pádem).

Biická a patická

Biická sebevra?da – motiv má p?vod v realitě, kdy? ?lověk nap?. kv?li dluh?m vyhodnotí svou situaci jako bezvychodnou; patická – p?vod v patologii, nap?. schizofrenik se zabije kv?li strachu z halucinovanych objekt?.

Roz?í?ená sebevra?da

Jedná se o sebevra?du, p?i které se rozhodne sebevrah rozhodnout i o osudu svych blízkych. Má p?itom p?edstavu, ?e sebevra?da je lep?í vychodisko nejen pro něj, ale i pro tyto blízké (nej?astěji děti). Sebevrah se tak stává vrahem, p?íkladem je nap?. Romana Zienertová, která svou sebevra?du nestihla dokonat.

Patofyziologie

Pro sebevra?du ani depresi neexistuje ?ádná jednotná základní patofyziologie. Má se v?ak za to, ?e je vysledkem souhry ?ady behaviorálních, socioenvironmentálních a psychiatrickych faktor?.

Nízká hladina mozkového neurotrofického faktoru (BDNF) je se sebevra?dou spojována p?ímo i nep?ímo prost?ednictvím jeho role v depresi, posttraumatické stresové poru?e, schizofrenii a obsesivně kompulzivní poru?e. Pitevní studie zjistily sní?enou hladinu BDNF v hipokampu a prefrontální mozkové k??e u osob s psychiatrickymi onemocněními i u těch, které jimi netrpí. Má se za to, ?e hladina mozkového neurotransmiteru serotoninu je u osob páchajících sebevra?du nízká. Tato domněnka je ?áste?ně zalo?ena na prokázaně zvy?ené hladině 5-HT2A receptor? zji?těné po smrti. Mezi dal?í d?kazy pat?í sní?ená hladina kyseliny 5-hydroxyindoloctové, produktu rozkladu serotoninu, v mozkomí?ním moku. P?ímé d?kazy je v?ak obtí?né shromá?dit. Epigenetika, věda zabyvající se změnami genetické exprese v reakci na environmentální faktory, které nemění základní DNA, hraje v ur?ování rizika sebevra?dy rovně? jistou roli.

Prevence

V rámci iniciativy zamě?ující se na prevenci sebevra?d uvádí tento nápis na mostu Golden Gate Bridge telefonní ?íslo krizové linky

Prevence sebevra?d je pojem pou?ívany pro kolektivní snahy s cílem sní?it po?et sebevra?d prost?ednictvím preventivních opat?ení. Sní?ení p?ístupu k ur?itym prost?edk?m, nap?íklad ke st?elnym zbraním nebo jed?m, riziko sebevra?dy sni?uje. Mezi dal?í opat?ení pat?í omezení p?ístupu k d?evěnému uhlí (zap?í?iňující otravu oxidem uhelnatym) a bariéry na mostech a ve stanicích metra. ú?inná m??e byt také lé?ba závislosti na drogách a alkoholu, lé?ba deprese a lé?ba osob, které se v minulosti o sebevra?du pokusily. Někte?í jako preventivní strategii navrhují omezení p?ístupu k alkoholu (nap?íklad sní?ením po?tu bar?). A?koli jsou krizové linky bě?né, pro potvrzení ?i vyvrácení jejich efektivity existuje jen málo d?kaz?. U adolescent?, kte?í v nedávné době o sebevra?dě p?emy?leli, vysledky podle v?eho zlep?uje kognitivně behaviorální terapie. Ekonomicky rozvoj m??e díky svému vlivu na ?í?ení chudoby po?et sebevra?d také sní?it. Snahy o zvy?ení frekvence spole?enskych styk?, zejména u star?ích mu??, mohou byt rovně? ú?inné.

Vy?et?ení

O dopadu soustavného vy?et?ování celkové populace na vysledny po?et sebevra?d existuje jen minimum údaj?. Jeliko? po?et osob, jejich? vysledek je po provedení testu pozitivní, ani? by u nich existovalo riziko sebevra?dy, je vysoky, panují obavy o to, ?e vy?et?ování by mohlo vyznamnym zp?sobem zvy?it vytí?ení orgán? pé?e o du?evní zdraví. Posouzení stavu osob, u nich? je riziko vysoké, se v?ak stále doporu?uje. Zdá se, ?e dotazy tykající se sebevra?ednosti samotné riziko nijak nezvy?ují.

Du?evní nemoci

U osob s problémy s du?evním zdravím m??e riziko sebevra?dy sní?it ?ada lé?ebnych postup?. Aktivně sebevra?edné osoby mohou byt p?ijaty do psychiatrické pé?e na základě dobrovolného rozhodnutí ?i proti jejich v?li. Osobní věci, které by doty?ny mohl pou?ít k sebepo?kození, jsou obvykle zabaveny. Někte?í klini?tí léka?i dávají svym pacient?m k podpisu smlouvu o prevenci sebevra?dy, ve které pacienti souhlasí, ?e si v p?ípadě propu?tění neublí?í. D?kazy v?ak ?ádny vyznamny vliv této praxe nedokládají. Pokud je u osoby riziko nízké, m??e byt stanovena ambulantní lé?ba. U osob s hrani?ní poruchou osobnosti s chronickymi sebevra?ednymi sklony se krátkodobá hospitalizace neukázala byt ú?inněj?í ne? komunitní pé?e s cílem zlep?ení vysledk?.

Existují p?edbě?né d?kazy, ?e psychoterapie, konkrétně dialektická behaviorální terapie, sni?uje sebevra?ednost u dospívajících i u osob s hrani?ní poruchou osobnosti. Neexistují v?ak d?kazy pro úbytek dokonanych sebevra?d.

Ve vztahu k vyhodám a ?kodlivosti antidepresiv panují spory. Zdá se, ?e u mlad?ích osob nověj?í antidepresiva, nap?íklad SSRI, zvy?ují riziko sebevra?ednosti z 25 na 40 promile. U star?ích osob v?ak mohou toto nebezpe?í sni?ovat. Lithium se zdá byt ú?inné p?i sni?ování rizika u osob s bipolární poruchou a unipolární depresí na témě? stejnou úroveň jako u obecné populace.

Lé?ba

Po pokusu o sebevra?du (pokud neskon?í smrtí) byvá ?asto nezbytné psychiatrické vy?et?ení a p?ípadně následná lé?ba. Aby se pokus o sebevra?du neopakoval, je nutné najít p?í?inu pokusu a tu eliminovat.^[zdroj?]

Epidemiologie

úmrtí zp?sobená sebepo?kozením na 1 milion obyvatel v roce 2012.

     3-23

     24-32

     33-49

     50-61

     62-76

     77-95

     96-121

     122-146

     147-193

     194-395

Sebevra?dou ukon?í sv?j ?ivot p?ibli?ně 0,5 % a? 1,4 % lidí. Na p?elomu let 2008/2009 byla sebevra?da globálně desátou nej?astěj?í p?í?inou úmrtí, p?i?em? ro?ně takto zem?e zhruba 800 000 a? milión lidí; úmrtnost je tedy 11,6 na 100 000 obyvatel ro?ně. Od 60. let 20. století do roku 2012 vzrostl po?et sebevra?d o 60 %; vyrazné zvy?ení bylo zaznamenáno zejména v rozvojovém světě. Na ka?dou sebevra?du kon?ící smrtí p?ipadá 10 a? 40 pokus? o sebevra?du.

Mezi jednotlivymi zeměmi a ?asovymi obdobími existují velké rozdíly v po?tu sebevra?d. V roce 2008 tvo?ily sebevra?dy v Africe 0,5 % z celkového po?tu úmrtí, v jihovychodní Asii 1,9 %, v Severní a Ji?ní Americe 1,2 % a v Evropě 1,4 %. Po?et úmrtí sebevra?dou na 100 000 obyvatel dosáhl v Austrálii 8,6, v Kanadě 11,1, v ?íně 12,7, v Indii 23,2, ve Spojeném království 7,6 a v USA 11,4. Sebevra?da byla v roce 2009 desátou nej?astěj?í p?í?inou smrti ve Spojenych státech (tehdy do?lo k p?ibli?ně 36 000 p?ípad?). Kolem 650 000 lidí ro?ně je v d?sledku pokusu o sebevra?du p?ijato na pohotovostní oddělení. V Litvě, Japonsku a Ma?arsku byl zaznamenán nejvy??í poměrny po?et sebevra?d. Zeměmi s absolutně nejvy??ím po?tem sebevra?d jsou ?ína a Indie, kde dochází k více ne? polovině p?ípad?. V ?íně je sebevra?da dokonce pátou nej?astěj?í p?í?inou smrti.

Pohlaví

Po?et sebevra?d na 100 000 mu?? (naho?e) a ?en (dole) (údaje z let 1978–2008).

     údaje nejsou k dispozici

     < 1

     1–5

     5–5.8

     5.8–8.5

     8.5–12

     12–19

     19–22.5

     22.5–26

     26–29.5

     29.5–33

     33–36.5

     >36.5

V západním světě umírá sebevra?dou t?ikrát a? ?ty?ikrát více mu?? ne? ?en, i kdy? ?eny se o ni pokou?ejí ?ty?ikrát ?astěji. P?í?inou je skute?nost, ?e mu?i u?ívají k ukon?ení ?ivota podstatně nebezpe?něj?í prost?edky. Tento rozdíl je je?tě vyrazněj?í u osob star?ích 65 let; v této věkové kategorii páchá sebevra?du desetkrát více mu?? ne? ?en. Na ?ínu p?ipadá jeden z nejvy??ích po?t? ?enskych sebevra?d na světě a je to sou?asně také jediná země, kde je sebevra?da u ?en ?astěj?í ne? u mu?? (v poměru 0,9). Ve vychodním St?edomo?í je po?et sebevra?d mu?? a ?en témě? vyrovnán. Po?et sebevra?d ?en je nejvy??í v Ji?ní Koreji – 22 na 100 000 obyvatel; obecně jsou tyto údaje rovně? vysoké v jihovychodní Asii a západním Tichomo?í.

Věk

U statistického zpracování a interpretace zále?í, jakym zp?sobem je míra sebevra?ednosti vyjád?ena. V ?adě zemí je po?et sebevra?d nejvy??í u osob st?edního věku nebo star?ích lidí. Absolutní po?et sebevra?d je ale nejvy??í ve věku mezi 15 a 29 lety, nebo? tato věková skupina je nejpo?etněj?í. Ve Spojenych státech jsou údaje nejvy??í u mu?? europoidní rasy star?ích 80 let, p?esto?e mladí lidé se o sebevra?du pokou?ejí ?astěji. Sebevra?da je druhou nej?astěj?í p?í?inou úmrtí u adolescent? a mladych mu??, hned po úmrtí na následky nehody. U mladych mu?? v rozvinutém světě jde o p?í?inu smrti v témě? 30 % p?ípad?. V rozvojovém světě jsou tyto údaje podobné, tvo?í v?ak ni??í procento v?ech úmrtí v d?sledku vy??ího po?tu úmrtí zaviněnych jinymi úrazy. V jihovychodní Asii dochází na rozdíl od jinych oblastí světa k sebevra?dám mladych ?en mnohem ?astěji ne? u ?en star?ích.

Sebevra?ednost v ?esku

Sebevra?da je v ?R nej?astěj?í p?í?inou nep?irozeného úmrtí.

V období let 2001–2005 bylo v ?esku zaznamenáno 8 023 sebevra?d (pro srovnání v tomto období zem?elo 7 010 osob p?i dopravní nehodě), co? tvo?í 1,48 % celkového po?tu úmrtí a 23,3 % úmrtí vněj?ími p?í?inami. V roce 2007 v ?esku dobrovolně ode?lo ze světa celkem 1 375 lidí, v roce 2012 to bylo 1 647 lidí a v roce 2013 pak 1 740 lidí.^[zdroj?]

Mnohem ?astěji (80 % p?ípad?) sebevra?du páchají mu?i. V roce 2012 se v ?esku zabilo 277 ?en a 1 370 mu??, v roce 2013 pak 332 ?en a 1 408 mu??.^[zdroj?] Podle odborník? je tento poměr zp?soben zejména tím, ?e mu?i jsou v této ?innosti d?sledněj?í. Pokud se k takovému kroku rozhodnou, ?in skute?ně vykonají. Volí p?itom st?elnou zbraň nebo obě?ení, kde je ?ance na záchranu velmi malá. ?eny oproti tomu p?istupují spí?e k p?edávkování léky a léka??m se da?í je zachránit. Vět?inou se jedná o sebevra?dy demonstrativní, podle statistik ?eny takové pokusy dělají 4× ?astěji ne? mu?i. Nej?astěji k tomuto ?inu p?istupují lidé mezi 45 a 50 lety, nej?astěj?ím zp?sobem je obě?ení.

Podle vyzkum? je 30–90 % (zále?í na postoji autora vyzkumu) sebevra?d spojeno s psychickymi poruchami, typicky s depresemi, závislostí na alkoholu, schizofrenií a poruchami osobnosti (nejvíce s emo?ně nestabilní a antisociální).

Po?et sebevra?d se do roku 2007 (v?etně) dlouhodobě sni?oval a o?ekává se, ?e tento trend bude, navzdory p?echodnému zvy?ování (2008–2013), dále pokra?ovat. To je zp?sobeno také kvalitněj?ími antidepresivy a kvalitněj?í psychiatrickou pé?í. Vyznamné nár?sty po?tu sebevra?d jsou svázány s obdobím zásadních změn, a? ji? se jedná o t?icátá léta 20. století (ekonomická krize, za?átek 2. světové války) nebo p?elom 60. a 70. let 20. století (normalizace). Povále?né maximum pat?í roku 1970 s 2 824 zem?elymi sebevra?dou.

Zvlá?tní pozornost si zaslou?í^[zdroj??!] sebevra?dy dětí. V období 2001–2005 bylo zaznamenáno 35 p?ípad? (věková skupina do 14 let). D?vodem sebevra?dy u dětí je t?eba ?patná známka na vysvěd?ení a strach z reakce rodi??.^[zdroj??!] ?astym d?vodem je také ne??astná láska, ?i ?ikana.^[zdroj??!]

Historie

Decebalova sebevra?da, vyjev z Trajánova sloupu

Ve starověkych Aténách nebyl osobě, která spáchala sebevra?du bez svolení státu, umo?něn normální poh?eb s p?íslu?nymi poctami. Takovy ?lověk byl poh?ben osamoceně na okraji města, bez nároku na náhrobní kámen nebo jiné ozna?ení hrobu. Ve starověkém ?ecku a ?ímě byla sebevra?da pova?ována za odpovídající vyrovnání se s vojenskou porá?kou. A?koli byl tento zp?sob odchodu ze ?ivota ve starověkém ?ímě zpo?átku povolen, v pozděj?ích obdobích byl pova?ován za zlo?in proti státu kv?li vysokym náklad?m, které stát musel hradit. Trestní vynos vydany roku 1670 francouzskym králem Ludvíkem XIV. zakotvoval mnohem p?ísněj?í potrestání – tělo mrtvého bylo vlá?eno ulicemi obli?ejem dol? a pak obě?eno ?i pohozeno na smeti?tě. Navíc byl zkonfiskován ve?kery majetek zem?elého. V historii k?es?anské církve byli lidé, kte?í se pokusili o sebevra?du, exkomunikováni a ti, kte?í sebevra?dou zem?eli, byli poh?beni mimo posvěcené h?bitovy. Ve Velké Británii byl na konci 19. století pokus o sebevra?du pokládán za obdobu pokusu o vra?du a mohl byt potrestán i obě?ením. V Evropě 19. století se pohled na sebevra?du změnil – sebevra?da u? nebyla chápána jako skutek zaviněny h?íchem, nybr? jako d?sledek nep?í?etnosti.

Spole?nost a kultura

Legislativa

Dyka tantō p?ipravená k provedení sebevra?dy seppuku

Ve vět?ině západních zemí ji? není sebevra?da pova?ována za trestny ?in, od st?edověku do p?inejmen?ím 19. století tomu tak ale v mnoha p?ípadech bylo. ?ada islámskych stát? ji stále pova?uje za zlo?in.

V Austrálii sebevra?da trestnym ?inem není. Trestnym ?inem v?ak je radit, podněcovat nebo podporovat ?i jinak napomáhat druhému v pokusu o sebevra?du, a zákon vyslovně umo?ňuje ka?dé osobě pou?ít ?takovou sílu, která je nezbytná“, k tomu, aby bylo spáchání sebevra?dy jinému ?lověku znemo?něno. V Severním Teritoriu Austrálie byla léka?em asistovaná sebevra?da krátce legální (v letech 1996 a? 1997).

?ádná země Evropy v sou?asné době nepova?uje sebevra?du nebo pokus o sebevra?du za trestny ?in. Anglie a Wales dekriminalizovaly sebevra?du vydáním Zákona o sebevra?dě z roku 1961, Irská republika je následovala roku 1993. Vyraz ?spáchat“ se pou?íval v souvislosti s nelegálností tohoto aktu, mnohé organizace se v?ak proti tomu postavily kv?li negativnímu vyznamu tohoto slova.

V Indii je sebevra?da stále nelegální a rodina zesnulého m??e ?elit právním potí?ím. V Německu je protiprávní aktivní eutanazie a ka?dy, kdo je p?ítomen sebevra?ednému pokusu, m??e byt stíhán za neposkytnutí pomoci v naléhavém p?ípadě.

?vycarsko zcela dekriminalizovalo asistovanou sebevra?du ?lánkem 115 trestního zákoníku, ktery byl p?ijat ji? v roce 1942 a na základě něho? je pomoc p?i sebevra?dě v?dy legální, s vyjimkou p?ípadu, kdy tak pomáhající koná ze zi?tnych d?vod?. Jakákoliv pomoc p?i sebevra?dě je tedy legální, pokud není motivována osobním prospěchem ze smrti dot?eného. Nejvy??í soud v Lausanne v roce 2006 vydal rozhodnutí, jím? bylo anonymnímu nemocnému dlouhodobě trpícímu psychiatrickymi potí?emi uděleno právo ukon?it vlastní ?ivot.

Ve Spojenych státech není sebevra?da protiprávní, na ty, kdo se o ni pokusí, ale mohou byt uvaleny sankce. Asistovaná sebevra?da byla postupně legalizována ve státech Oregon, Washington, Vermont a Nové Mexiko a dekriminalizována ve státě Montana.

Dále je asistovaná sebevra?da rovně? legální v Belgii (eutanazie legalizována ji? v roce 2002, ale léka?em asistovaná sebevra?da a? v roce 2006 s tím, ?e je dostupná v zásadě pouze pro rezidenty, proto?e zákon vy?aduje, aby léka? a ?adatel o asistenci měli dlouhodobou historii medicínského kontaktu), Lucembursku (od roku 2009 legalizováno spolu s eutanazií) a Nizozemsku (legální pouze asistence léka?? od roku 2002, legalizováno spolu s eutanazií).

Nábo?enské hledisko

Hinduistická vdova nechávající se upálit s tělem svého man?ela (ob?ad Satí), 20. léta 19. století

Ve vět?ině forem k?es?anství je sebevra?da pokládána za h?ích, co? vychází zejména ze spis? vlivnych k?es?anskych myslitel? st?edověku, jako byli svaty Augustin a svaty Tomá? Akvinsky; podle byzantského k?es?anského Justiniánova zákoníku v?ak sebevra?da pova?ována za h?ích nebyla. Katolická církev zakládá sv?j postoj k sebevra?dě na p?ikázání ?Nezabije?“ (stanoveného na základě Nové smlouvy Je?í?em v Matou?ově evangeliu 19,18) a na my?lence, ?e ?ivot je dar dany nám Bohem, ktery by neměl byt zavrhován, ?e sebevra?da je proti ?p?irozenému ?ádu“ a tedy proti Bo?ímu plánu se světem.

Existuje v?ak domněnka, ?e psychické onemocnění nebo velky strach z utrpení sni?ují zodpovědnost ?lověka, ktery se rozhodl sebevra?du spáchat. Argumenty proti sebevra?dě pak uvádějí mimo jiné následující skute?nosti: Páté p?ikázání lze p?esněji p?elo?it jako ?Nezavra?dí?“, co? se nemusí nutně vztahovat na jedince uva?ujícího o zabití sebe sama; B?h dal lidem svobodnou v?li; ukon?ení vlastního ?ivota neporu?uje Bo?í zákon o nic více ne? lé?ba nemoci; v Bibli je zaznamenána ?ada sebevra?d Bo?ích následovník?, ani? by tyto byly odsuzovány atd.

Judaismus se soust?e?uje na to, jak d?le?ité je vá?it si tohoto ?ivota, a sebevra?da jako taková je tedy toté? co popírání Bo?í dobroty ve světě. Za extrémních okolností, kdy se zdálo, ?e si mohou vybrat pouze smrt nebo zrazení vlastního nábo?enství, v?ak navzdory tomu páchali ?idé individuální nebo masové sebevra?dy (viz Masada, první pronásledování ?id? ve Francii a hrad v Yorku); pochmurnou p?ipomínkou toho je modlitba z ?idovské liturgie ve chvíli, ?kdy se n?? dotyká hrdla“, nebo za ty, kdo umírají, aby ?posvětili Bo?í jméno“ (viz mu?ednictví). Tyto skutky se setkaly ze strany ?idovskych autorit se smí?enou reakcí – jedni je pova?ovali za p?íklad hrdinského mu?ednictví, zatímco jiní tvrdili, ?e nebylo správné, kdy? si ?idé v o?ekávání mu?ednického titulu vzali ?ivot.

Islám sebevra?du nepovoluje. V hinduismu se obecně na sebevra?du dívají s pohrdáním a pova?ují ji za stejně h?í?nou jako je vra?da jiného ?lena sou?asné hinduistické spole?nosti. Hinduistické posvátné knihy uvádějí, ?e ?lověk, ktery spáchá sebevra?du, se stane sou?ástí světa duch? a bude se potulovat po Zemi a? do chvíle, kdy by za normálních okolností zem?el, pokud by sebevra?du nespáchal. Hinduismus v?ak p?iznává ?lověku právo ukon?it vlastní ?ivot nenásilnym zp?sobem, a to vyhladověním k smrti, nazyvanym Prayopavesa. Prayopavesa se ale tyká jen těch, kte?í u? v tomto ?ivotě nemají ?ádnou touhu nebo ambice a také ?ádnou zodpovědnost. Pro d?inismus je typická podobná praxe zvaná Santhara. Satí neboli rituální sebeupálení vdovy bylo v hindské spole?nosti roz?í?eno zejména v období st?edověku.

Filozofie

únik neboli Sebevra?edné my?lenky George Griea, 2007

Filozofie sebevra?dy se zabyvá ?adou otázek, v?etně toho, co je podstatou sebevra?dy, zda m??e byt racionální volbou nebo ne ?i zda je sebevra?da morálně p?ípustná. Filozofické argumenty o morální p?ípustnosti sebevra?dy zahrnují celou ?kálu postoj? – od silné opozice (pohlí?ející na sebevra?du jako neeticky a amorální po?in) a? po vnímání sebevra?dy jako posvátného práva ka?dého (dokonce i mladého a zdravého ?lověka), kdo je p?esvěd?en, ?e na základě pe?livého racionálního uvá?ení se m??e rozhodnout ukon?it sv?j vlastní ?ivot.

K oponent?m sebevra?dy pat?í k?es?an?tí filozofové jako Augustin z Hippa a Tomá? Akvinsky, dále Immanuel Kant a je mo?no ?íci, ?e i John Stuart Mill – Mill?v d?raz na vyznam svobody a nezávislosti vedl k tomu, ?e odmítal volbu, která by ?lověku bránila v u?inění nezávislych rozhodnutí v budoucnosti. Jiní na sebevra?du pohlí?ejí jako na legitimní zále?itost osobní volby. Zastánci tohoto postoje se domnívají, ?e nikdo by neměl byt nucen trpět proti své v?li, zejména za okolností, jako jsou nevylé?itelné nemoci, psychická onemocnění a stá?í, kdy neexistuje vyhlídka na zlep?ení stavu. Odmítají názor, ?e sebevra?da je v?dy iracionální, a sna?í se dolo?it, ?e m??e byt posledním mo?nym ?e?ením pro ty, kte?í trpí nesnesitelnou bolestí nebo za?ívají hluboké trauma. Je?tě radikálněj?í postoj by se sna?il p?esvěd?it o tom, ?e by lidem mělo byt umo?něno nezávisle zvolit smrt bez ohledu na to, zda trpí ?i nikoli. Vyzna?nymi obhájci této my?lenkové ?koly jsou skotsky empirik David Hume a americky bioetik Jacob Appel.

Sociologicky pohled

Tomá? Garrigue Masaryk

Vyznamny ?esky politolog, filosof a státník Tomá? Garrigue Masaryk se mimo jiné věnoval otázce sebevra?dy a v roce 1879 se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevra?dě. Ve svém díle ?Sebevra?da hromadnym jevem spole?enskym moderní osvěty? (německy: ?Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart?, doslova: ?Sebevra?da jako masovy sociální jev p?ítomnosti?) se sna?il popsat a vysvětlit p?í?iny vzniku trendu sebevra?d v moderní spole?nosti, které shledával nejzáva?něj?ím civiliza?ním problémem své doby. Kniha byla vydána v roce 1881 v německém znění a o 23 let později v roce 1904 vy?la i v ?eském jazyce, kde knihu místy pozmněnil a doplnil. Masaryk knihu rozdělil do ?esti hlav, dále na jednotlivé ?ásti a oddíly. Jednotlivé hlavy pak analyzují problematiku sebevra?d z r?znych úhl? pohledu.

Po?átek Masarykova zájmu

Problém sebevra?dy, jako vyraz ?lověka, ktery ztratil smysl ?ivota a chce opustit svět, zajímal Masaryka od raného dětství. Sebevra?da mladého vesni?ana zap?sobila na Masaryka nezapomenutelnym zp?sobem, vedla ho k zamy?lení se nad hodnotami ?ivota a smrti a také ztrátou nábo?enské víry. Vzr?stající po?et sebevra?d Masaryk ozna?uje, jako nejzáva?něj?í civiliza?ní problém tehdej?í doby. Z jedné strany se zdá, ?e sebevra?da je páchána z pohledu osobního charakteru, nezvládání ?ivotních situací a ztrátou smysluplnosti ?ivota. Z druhé strany Masaryk poukazuje na sebevra?ednost, která podléhá spole?enskym vliv?m. O sebevra?dě se ve spole?nosti témě? nemluví a p?emy?lení o ní je minimální a skryté.

P?í?iny sebevra?ednosti

P?í?iny jsou zakládané na svobodné v?li ovlivněné p?sobením p?írody nebo vlivem fyzické a du?evní lidské organizace. P?sobení p?írody na sebevra?ednost se podle Masaryka dá jenom velmi tě?ko změ?it a ur?it p?esnou ú?innost. Mnohem silněj?ími p?í?inami sebevra?ednosti jsou lidské poměry, poměry obecně spole?enské, politické poměry, hospodá?ské poměry (bída, chudoba, bohatství), dokonce i poměry du?evní vzdělanosti.

P?í?iny jsou se?azeny od nejvzdáleněj?ích k bli??ím. Dle Masarykova díla nejprve poznáváme p?í?iny men?í, dále pak vět?í, abychom jim porozuměli v jejich pravém p?sobení. Cílem je ujasnění si povahy sebevra?dy a následné uvá?ení jejího vyznamu pro spole?ensky ?ivot p?ítomnosti.

?lenění:

1. P?sobení p?írody:

1. pozemské;
2. kosmické;

1. P?sobení fyzické a du?evní organizace lidské:

1. fyzické poměry tělesné organizace;
2. poměry obecně spole?enské;
3. poměry politické;
4. poměry hospodá?ské;
5. poměry du?evní vzdělanosti: rozumová, mravní a nábo?enská vychova:?ivotní názor v?bec.

Faktory sebevra?ednosti

Největ?í ?etnost sebevra?ednosti je na severozápadě Evropy a směrem na jih ubyvají.

Dal?ími faktory jsou potom také finan?ní, nábo?enské, morální, dny v tydnu, ro?ní období a nakonec také vlivy p?írodních jev?, ale jsou velmi slabé. Vliv na sebevra?ednost má také hustota obyvatelstva, pohlaví, ?ivot ve městě ?i venkově, rodinny stav, zaměstnání, dosa?ené vzdělání, inteligence, svoboda, věk, spole?enské, lidské, hospodá?ské, majetkové a politické poměry. Dále pak du?evní vzdělanost a du?evní nemoci.

Masaryk vytvo?il p?ehled pro t?ídění sebevra?d z psychologického stanoviska:

A. nerozhodné

B.  

1. hypochondrie
2. melancholie
3. zu?ivost
4. ?ílenství
5. pomatenost
6. blbost

Zp?soby sebevra?d

Dle Masaryka lidé volí co nejrychlej?í zp?sob sebevra?dy, kde je mo?né se co nejvíce vyhnout bolesti. Sna?í se u?init smrt p?íjemnou a vyvinout co nejmen?í námahu fyzické síly.

Volba prost?edk? je ur?ována poměry, kde lidé ?ijí. Lidé tedy vyu?ívají to, co mají po ruce. Nap?íklad v oblastech s více vodními zdroji bude utopení ?astěji, ne? někde, kde vodní zdroje nejsou tolik zastoupeny. Tvar krajiny pak ur?uje mo?nosti skoku do propasti apod.

Co se ty?e statistiky, nej?astěj?ím zp?sobem je obě?ení. T?etina a? pětina sebevra?d se děje utopením. Kromě pádu z vy?ky nebo udu?ení plynem je také velmi ?asty jed. Stále pak nar?stá zp?sob p?ejetím. Bizarní zp?soby sebevra?dy jako jsou sebespálení, zmrznutí nebo vyhladovění jsou dle Masaryka ojedinělé, jeliko? by ne?lo o smrt “p?íjemnou”.

Zp?sob sebevra?dy je p?ímo podmíněn fyzickym stavem osoby páchající ji. S rozvojem fyzickych mo?ností se mění volba prost?edku. Mladí a sta?í lidé se oběsí nebo utopí, kde?to silny mu? zvolí zast?elení.

Terapeutika moderní sebevra?ednosti

V Hlavě ?esté definuje terapeutiku, jako diagnózu spole?enskych chorob, jejím? cílem je zamezit p?í?inám sebevra?d. Radí ?lověku, jak se vyhnout sebevra?ednym my?lenkám, vyzdvihuje du?evní a tělesnou pohodu. ?e?ení problému vidí v uzdravování, zdokonalování povahy ?lověka a návratu k nábo?enské ví?e. Cílem spole?enské terapeutiky je tedy odklidit existující zlo a zabránit dal?ímu.

Emile Durkheim

Ve svém hlavním díle ?Sebevra?da“ (Le Suicide, 1897) francouzsky sociolog Emile Durkheim rozebírá fenomén sebevra?dy ze sociologického pohledu. Toto dílo se právě pova?uje za “klasiku metodologie”, proto?e pomoci analyzy existujícího statistického vyzkumu Durkheim dokazuje, ?e rozhodující roli v otázce sebevra?dy nehrají psychologické p?í?iny jedince, ale sociologické faktory.

Durkheim vytvo?il vlastní definici sebevra?dy: “Sebevra?da je aplikována na v?echny p?ípady smrtí vyplyvající p?ímo ?i nep?ímo z pozitivního nebo negativního ?inu oběti, ktery ví, ?e jeho ?in zp?sobí tento vysledek.“

Durkheim rozdělil sebevra?ední ?iny do ?ty? kategorií:

• Egoistická sebevra?da. (Egoismus je moderní ozna?ení pro p?ehnané sobectví, obvykle ale s méně pejorativním vyznamem. Znamená p?íli?né sledování vlastního prospěchu a zájmu, ?asto i na úkor ostatních.).

Egoistické sebevra?dě p?edchází stav apatie a melancholie. Egoista se cítí lhostejně ke svym povinnostem v?etně pracovních. Tím pádem chápe chybně smrt jako radost a mo?nost byt bez starostí (osvobození od povinností).

• Altruistická sebevra?da (Altruismus je jako?to nesobeckost protikladem vypjatého egoismu.).

P?edchází jí energie a vá?eň. Spole?nost dovádí jedince k sebevra?dě za vy??ím cílem. Jde o velice vysoké propojenosti s nábo?enstvím. ?lověk pova?uje sebeobětování bohu za jediny smysl svého ?ivota, zejména v tradi?ních kulturách.

• Anomická sebevra?da (Anomie je stav spole?nosti, kdy neplatí normy a pravidla.).

Anomické sebevra?dě p?edchází podrá?dění a zoufalství. Spácháním sebevra?dy ?lověk vyjad?uje protest proti ?ivotu obecně nebo proti tomu, kdo otravuje mu ?ivot.

• Fatalistická sebevra?da (Fatalismus je víra v to, ?e v?echno v ?ivotě je p?edur?eno osudem.).

Fatalistické sebevra?dě Durkheim se v knize věnuje nejméně. Je vysledkem hněvu a zklamání. Je zp?sobena nadbytkem regulací a existencí zbyte?nych pravidel, proti nim? ?lověk je bezmocny.

Obhajoba

Paleta, pistole a na zemi le?ící vzkaz na této malbě Alexandre-Gabriela Decampse nazna?ují, ?e právě do?lo k tragické události – umělec si vzal ?ivot.

Sebevra?da je obhajována v mnoha kulturách a subkulturách. Japonská armáda během 2. světové války podporovala a oslavovala útoky kamikaze, co? byly sebevra?edné útoky vojenskych letc? japonského císa?ství na námo?ní lodi spojenc? v závěre?nych fázích tichomo?ské kampaně tohoto konfliktu. Japonská spole?nost jako celek byla charakterizována jako ?sebevra?du tolerující“ (viz sebevra?da v Japonsku).

P?i hledání informací o sebevra?dě na internetu se ve vysledcích objevují stránky, které v 10–30 % nabádají k sebevra?ednym pokus?m nebo je jinak podporují. Existují obavy, ?e podobné webové stránky mohou pro osoby s jistymi p?edpoklady p?edstavovat poslední krok k sebevra?dě. Někte?í lidé se na internetu sdru?ují do sebevra?ednych skupin, a to bu? s p?áteli, které ji? del?í dobu znají, nebo s lidmi, které ?potkali“ v chat roomech nebo na virtuálních nástěnkách. Internet v?ak na druhou stranu m??e sebevra?dám p?edejít, nebo? díky němu se izolovaní lidé mohou za?adit do nějaké sociální skupiny.

Lokality

Některé z kulturních nebo p?írodních památek prosluly vysokym po?tem pokus? o sebevra?du. Pat?í k nim t?eba most Golden Gate v San Francisku, japonsky les Aokigahara, jihoanglicky útes Beachy Head nebo torontsky viadukt v ulici Bloor Street.

Po?et těch, kte?í od postavení mostu Golden Gate v roce 1937 a? do roku 2010 spáchali skokem z něj sebevra?du, ji? p?esáhl 1300. V mnoha lokalitách, kde k sebevra?dám bě?ně dochází, byly vybudovány bariéry sebevra?ednym pokus?m zabraňující . P?íkladem je takzvany Světelny závoj v Torontu a bariéry na Eiffelově vě?i v Pa?í?i ?i budově Empire State Building v New Yorku. Od roku 2011 je budována bariéra i na mostu Golden Gate. Tyto zábrany se ukázaly byt obecně velice ú?inné.

Jiné ?ivo?i?né druhy

Jeliko? sebevra?da vy?aduje vědomé rozhodnutí zem?ít, někte?í se domnívají, ?e z toho d?vodu o ní nelze hovo?it u jinych ?ivo?i?nych druh? ne? je ?lověk. Sebevra?edné chování bylo pozorováno u bakterií salmonelly sna?ících se p?ekonat jiné, konkuren?ní bakterie tím, ?e spustí odpově? imunitního systému proti nim. V Brazílii bylo rovně? zaznamenáno sebevra?edné obranné chování dělník? mravenc? rodu Forelius pusillus, kdy malá skupinka mravenc? opustí ka?dy ve?er bezpe?í mraveni?tě, aby mohla utěsnit vchod do něj zven?í.

Pokud je m?ice kyjatka hrachová napadena sluné?kem sedmite?nym, m??e explodovat; v d?sledku toho jsou dal?í jedinci tohoto druhu rozptyleni do okolí a ochráněni p?ed útokem sluné?ka, které samotné někdy hyne. Některé druhy termit? mají vojáky, kte?í také explodují a pokryvají své nep?átele lepivou hmotou.

Zaznamenány byly i zprávy o psech, koních a delfínech, kte?í spáchali sebevra?du, d?kazy v?ak nebyly p?íli? p?esvěd?ivé. Sebevra?dám zví?at se doposud věnovalo jen několik málo vědeckych studií.

Pozoruhodné p?ípady

P?íkladem hromadné sebevra?dy je ?jonestownská“ kultovní sebevra?da z roku 1978, p?i ní? 918 ?len? tzv. Chrámu lidu, americké sekty vedené Jimem Jonesem, ukon?ilo sv?j ?ivot po vypití hroznového nealkoholického nápoje Flavor Aid, do něho? byl p?idán kyanid.

V posledních dnech bitvy o Saipan v roce 1944 spáchalo sebevra?du p?es 10 000 japonskych civilist?; někte?í ukon?ili sv?j ?ivot skokem z útesu sebevrah? a útesu Banzai.

Irská hladovka roku 1981, vedená Bobbym Sandsem, měla za následek 10 mrtvych. Jako p?í?ina smrti bylo koronerem uvedeno ?dobrovolné vyhladovění“ a nikoli sebevra?da; p?vodní ?vyhladovění“ bylo na úmrtních listech opraveno po protestech rodin zem?elych stávkujících. O Erwinu Rommelovi bylo během 2. světové války zji?těno, ?e p?edem věděl o spiknutí 20. ?ervence, zamě?eném proti Hitlerovi, a bylo mu vyhro?ováno ve?ejnym soudním procesem, popravou a represáliemi v??i jeho rodině, pokud si sám nevezme ?ivot.

Odkazy

Související ?lánky

• Asistovaná sebevra?da
• Eutanazie
• Hromadná sebevra?da
• Hromadné sebevra?dy v nacistickém Německu v roce 1945
• Sebevra?edny p?ístroj
• Seznam sebevra?d v nacistickém Německu

Literatura

• BROUK, Bohuslav: O po?etilosti ?ivota i smrti, Praha 2009
• DRAGOMIRECKá, Eva: Sebevra?da jako jev sociální patologie: Hledisko filozofické, sociologické a psychologické, Ami report, 1998, r. 6, ?. 28
• DURKHEIM, émile: Sebevra?da. Pa?í? : Félix Alcan, 1897
• GOESCHEL, Christian. Sebevra?da v nacistickém Německu. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3157-0
• LOCHMANNOVá, Alena, ?AFR, Miroslav. Ti, kte?í se rozhodli. Praha: Academia, 2024. 648 s. ISBN 978-80-200-3410-6.
• MASARYK, Tomá? Garrigue. Sebevra?da hromadnym jevem spole?enskym moderní osvěty. 5. ?eské vyd. Praha: Masaryk?v ústav AV ?R, 2002. ISBN 80-864-9513-2.
• MONESTIER, Martin: Dějiny sebevra?d: Dějiny, techniky a zvlá?tnosti dobrovolné smrti, p?el. Vladimír ?adsky, Praha 2003
• TINKOVá, Daniela. Bez zpěvu a bez zvonění: Dekriminalizace sebevra?dy mezi sekularizací a medikalizací v 17.–19. století. 1. vyd. Svazek 79. Praha: Argo, 2021. 498 s. (Ka?dodenní ?ivot). ISBN 978-80-257-3524-4. 
• VIEWEGH, Josef: Sebevra?da a literatura, Brno 1996

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu sebevra?da na Wikimedia Commons
• Téma sebevra?da ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo sebevra?da ve Wikislovníku
• Seznam děl v Souborném katalogu ?R, jejich? tématem je Sebevra?da
• Nejsi sám – projekt Aktuálně.cz o sebevra?dách mu?? v ?esku
• Suicide: Key facts – základní informace na webu Světové zdravotnické organizace (anglicky)
• Sebevra?da – srozumitelné a podrobné informace o sebevra?dě
• Sebevra?da mezi h?íchem, zbabělostí a autenticitou – k vydání knihy Historie sebevra?dy na iLiteratura.cz
• Ukázka policejního protokolu z vy?et?ování sebevra?dy
• (?esky) Wikipedie:Léka?ské p?eklady/Suicide, p?eklad angl. verze v rámci Medical Translation Project

Autoritní data	NKC: ph125453 PSH: 12927 BNE: XX525594 BNF: cb11946657r (data) GND: 4054423-0 HDS: 017450 LCCN: sh85129742 LNB: 000055986 NARA: 10665299 NDL: 00574856 NLI: 987007543726705171 SUDOC: 040785327 TDV?A: intihar

Portály: Medicína