首艘国产航母曝光23日正式下水 相比辽宁舰提升巨大
?ínsko-sovětsky rozkol bylo p?eru?ení politickych vztah? mezi ?ínskou lidovou republikou (?LR) a Sovětskym svazem (SSSR), zp?sobené doktrinálními rozdíly, které vyvstaly z jejich r?znych interpretací a praktickych aplikací marxismu – leninismu, jak je ovlivnila jejich p?íslu?ná geopolitika během studené války (1945–1991).[1] Na konci padesátych a na po?átku ?edesátych let se ?ínsko-sovětské debaty o interpretaci ortodoxního marxismu staly konkrétními spory o sovětské politice národní destalinizace a mezinárodním mírovém sou?ití se západním světem, co? Mao Ce-tung ozna?il za revizionismus. Proti tomuto ideologickému pozadí zaujala ?ína agresivní postoj v??i Západu a ve?ejně odmítla politiku SSSR mírového sou?ití mezi vychodním a západním blokem.[1] Kromě toho ?ína nesnesla u??í sovětské styky s Indií a Moskva se obávala, ?e Mao byl p?íli? non?alantní ohledně hr?z jaderné války.[2]
V roce 1956 Nikita Chru??ov v projevu O kultu osobnosti a jeho d?sledcích odsoudil Stalina a stalinismus a zahájil destalinizaci SSSR. Mao a ?ínské vedení byli zdě?eni, proto?e ?LR a SSSR se postupně rozcházely ve svych interpretacích a aplikacích leninské teorie. V roce 1961 jejich ne?e?itelné ideologické rozdíly vyvolaly v ?LR formální vypovězení sovětského komunismu jako díla ?revizionistickych zrádc?“ v SSSR.[1] V zemích vychodního bloku byla ?ínsko-sovětská roztr?ka otázkou, kdo povede revoluci světového komunismu a na koho (?ína nebo SSSR) se p?edvojové strany světa obrátí s ?ádostí o politické rady, finan?ní a vojenskou pomoc.[3] V tomto duchu obě země soupe?ily o vedení světového komunismu prost?ednictvím p?edvojovych stran v p?vodních zemí v jejich sférách vlivu.[4]
V západním světě p?eměnil ?ínsko-sovětsky rozkol bipolární studenou válku na tripolární geopolitickou událost tak d?le?itou jako stavba Berlínské zdi (1961), zmírnění kubánské raketové krize (1962) a konec války ve Vietnamu (1975), proto?e rivalita usnadnila Maovi realizaci ?ínsko-amerického sblí?ení díky náv?těvě amerického prezidenta Richarda Nixona v ?íně v roce 1972. Vznikem ?ínsko-sovětského rozkolu navíc zmizel i koncept monolitického komunismu, tedy západního vnímání toho, ?e komunistické státy byly spole?ně jednotnymi aktéry geopolitiky po druhé světové válce, zejména v období 1947–1950 během války v Indo?íně, do které USA zasáhly (1946–1954).[5] Z historického hlediska ?ínsko-sovětsky rozkol usnadnil marxisticko-leninskou reálpolitiku s ní? Mao zalo?il tripolární geopolitiku (?LR – USA – SSSR) pozdního období studené války (1956–1991) a také kvadropolární geopolitiku (?LR-UK-USA-SSSR) a? do Suezské krize v roce 1956.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Chambers Dictionary of World History, B.P.Lenman, T. Anderson, Editors, Chambers: Edinburgh. 2000. p. 769.
- ↑ John W. Garver, China's Quest: The History of the Foreign Relations of the People's Republic (2016) pp 113–45.
- ↑ Robert A. Scalapino, "Sino-Soviet Competition in Africa", Foreign Affairs (1964) 42#4, pp. 640–654. in JSTOR Archivováno 9. 10. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ SCALAPINO, Robert A. Sino-Soviet Competition in Africa. Foreign Affairs. 1964, s. 640–654. doi:10.2307/20029719. JSTOR 20029719.
- ↑ Rothbard, Murray N. "The Myth of Monolithic Communism", Libertarian Review, Vol. 8., No. 1 (February 1979), p. 32.
- ↑ LüTHI, Lorenz M. The Sino-Soviet Split: Cold War in the Communist World. [s.l.]: Princeton University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9781400837625. S. 1.
